Jezevčík je plemeno, které bylo po staletí chované jako „jamník” neboli „norník”, což znamená pes určený k vyhánění zvěře z nor. Jezevčíci jsou nejstaršími německými loveckými psy. Toto plemeno se vyvíjelo součastně s teriéry na Britských ostrovech. Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté.
Hladkosrstí jezevčíci vznikli ve 14. století křížením francouzských basetů a pinčů.
Dlouhosrstí jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili až v 16. století.
Drsnosrstí jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem.
Posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen „Klub milovníků jezevčíků“.

Hlava je protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Lebka plochá.
Silně vyvinutá horní a dolní čelist s nůžkovým skusem. Ideální je úplný chrup se 42 zuby.
Oči jsou středně velké, oválné, dobře položené od sebe, s jasným, energickým a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva očí je zářivě tmavo-červeno-hnědá až černohnědá.
Uši dostatečně, ale ne přehnaně dlouhé, zaokrouhlené, pohyblivé.
Krk je dostatečně dlouhý, svalnatý, s pevně přiléhající kůží na hrdle, s lehce klenutou šíjí, volně avšak vysoko nesený.
Trup je harmonicky probíhající od šíje až k lehce se svažující zádi. Hřbet je pevně a dobře osvalený. Břicho je mírně vtažené.
Končetiny jsou silně osvalené, dobře zaúhlené. Přední nohy jsou rovně postavené, o dobré síle kostí. Tlapy směřují přímo vpřed.